Magic Sisters - 1.Díl Vicky

9. prosince 2010 v 7:52 | Kačííss |  Magic Sisters
Povídka je zkopírovaná z mého minulého blogu!

Byl pátek 10.září. Vstávala jsem o půl sedmé a když jsem se probrala z mého snu jak běžím po trávě bez bot a že mě někdo chce chytit jsem spíš ráda že jsem se už probudila. Tento sen mě už straší od 16 let přesně na mé narozeniny to začalo narodila jsem se 13.7 takže to trvá už skoro dva měsíce a od té doby se bojím usnout. Nazula jsem si svoje bačkory která večer vždy hodím pod postel a pak je nemůžu ráno najít a proto si každé ráno lehnu na zem a dívám se pod postel kam jsem je hodila tentokrát. Když jsem je našla tak jsem šla do společné koupelny s mamkou teda nevlastní mamkou,ale mám ji moc ráda. No v tomto čase mamka musí být určitě na cestě do práce a já teprve vstávám vůbec se jí nedivím že chodí brzo spát. Udělala jsem si svou každodenní hygienu a pak jsem se zase vrátila do pokoje. Na stolku jsem měla svůj přívěšek takový amulet. Nikdy jsem ho nesundala z krku teda sundávala jsem ho jen na spaní a teďka jsem si ho zase dala na krk. Oblékla jsem se do oblečení co bylo na židli a seběhla jsem schody do kuchyně. Schody jsem brala po dvou a na posledním schodě jsem spadla. Byla jsem na pády zvyklá vždycky když běžím strašně rychle tak spadnu. No s mou schopností jsem se naučila žít teda docela moc jí nepoužívám,ale někdy to jde úplně samo že ani nevím že schopnost používám. Nevěděla jsem kde se ta schopnost ve mě bere a s mámou jsem o tom nemohla mluvit,třeba by mě dala pryč za to že jsem jiná a to jsem nechtěla. Sedla jsem si na barovou židličku a začala jíst můj chleba s máslem. Mamka mi vždy něco připraví no a pak jsem utíkala do školy. Nasedla jsem do mého auta které jsem dostala k narozeninám k mým šestnáctinám. Auto nějakou dobu nechtělo vůbec nastartovat,ale po několika minutách se motor zahřál a auto se rozjelo do ulic. Vlasy mi vlály ve větru protože jsem měla otevřené okno. Zastavila jsem na parkovišti u školy. Když jsem vylezla nikdo tam nebyl až na jednu dívku nikdy jsem jí neviděla tady ve škole a tak jsem k ní přišla. Byla otočená zády takže jsem jí neviděla do tváře. ,,Ty jsi tu nová?'' zeptala jsem se,ale odpověď se mi nedostala. Až teď jsem si všimla že má v uších sluchátka a tak jsem jí poklepala na rameno. ,,Ááá'' zakřičela a sundala si sluchátka. ,,Ty jsi tu nová?'' položila jsem znovu mou otázku ,,Jo'' opřela se o svoje auto poznala jsem jeho značku. Byl to Seat a měl bílou barvu. ,,Jsem Vicky'' představila jsem se a natáhla ruku ,,Neptala jsem se tě na jméno,škola ještě není otevřená? Hm... nevadí zatím čau'' dala si zpátky do uších sluchátka a nasedla do auta protože se rozpršelo. Taky jsem spěchala do auta abych nezmokla. U auta jsem byla ani ne za sekundu zase jsem si neuvědomila mou schopnost proto jsem taky těsně u auta spadla na promočenou cestu. Zvedla jsem se a koukla se na odřeninu na pravém kolenu a na levém loktu. Z loktu mi začala téct krev. Šla jsem na ošetřovnu ,,třeba by mě pustila pro dnešek domů a vyhnula se testu z matiky''přemýšlela jsem v duchu a zaklepala jsem na dveře ošetřovny. ,,Dále'' ozval se hlas a já vstoupila do teplé místnosti. ,,Dobrý den'' pozdravila jsem. Na ošetřovně jsem byla dalo by se říct pravidelně,ještě jsem moc neumím se schopností a pokaždé spadnu,budu se to muset naučit. ,,Slečna Shanová co to je tentokrát?'' zeptala se mě doktorka,věděla že zase někdy přijdu jak jsem už řekla byla jsem to co každý den. Ukázala jsem jí ruku a nohu. Zalepila mi to a řekla pokud mi bude špatně mám jí to jít říct. Takže mě vůbec neposlala domů. Takže si budu muset test z matiky napsat. Odešla jsem zase na parkoviště kde byli černé mraky a byli blesky. Tentokrát jsem nepoužila svou schopnost a odešla jsem pomalu ke svému autu. Zavřela jsem v autě oči a přemýšlela jsem. Nevím o čem,ale nevěděla jsem co mám dělat. Po několika minutách mě někdo vyrušil zaklepáním na okno auta. Lekla jsem se,ale když jsem uviděla tu novou holku trochu se mi ulevilo. Otevřela jsem dveře a vystoupila jsem. ,,Co chceš?'' zeptala jsem se podrážděně jak ona na mě tak já na ní. ,,Když si od mého auta odcházela byla jsi nějak rychle u svého auta'' řekla potichu a já se lekla. Co když to zjistila? Neřekne to někomu? ,,Asi se ti něco zdálo'' hrála jsem dál urážlivou. ,,Jmenuju se Isabella ale všichni mi říkají Bella'' řekla mi a já se jí podívala do očí. Měla je světlé hnědé,vlasy měla černé v culíku. ,,Neptala jsem se tě na jméno,škola se už otevírá zatím'' odpověděla jsem to samý co o na mě,ale trochu jsem to pozměnila. Byla jsem celá mokrá,ale nespěchala jsem vím že bych zase spadla proto jsem šla pomalu do školy. Vyšla jsem vysoké schody a pak jsem šla ke skříňce vytáhla jsem učivo a pak jsem si vytáhla sešity na první hodinu tedy na fyziku. Odešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Seděla jsem sama v poslední lavici a mě to vyhovovalo. Položila jsem si hlavu na stůl a spolužáci pomalu začali přicházet. A i ta nová co jsem jí potkala na parkovišti. Nevěděla kam si má sednout a když spatřila mě šla za mnou. ,,Můžu si sednou?'' zeptala se a já jen pokrčila rameny nechtěla jsem se s ní bavit. Sedla si tedy vedle mě a mezitím přišla naše profesorka. Jmenovala se Anna Baconová bylo jí kolem 47 let. Měla zrzavé vlasy v takovém menším culíku. Měla krátké vlasy a měla krásné oči. Byla to docela přísná učitelka,ale měla jsem jí ráda. ,,Dobrý den,vidím že tu máme nového žáka prosím představ se nám'' ukázala přímo na mou sousedku. Sousedka vstala nezapamatovala jsem si její jméno a ani mi to nějak nevadilo. ,,Jmenuji se Isabella Mastersonová ale všichni mi říkají Bella,je mi 16 let. Narodila jsem se 13.7. Mám ráda .... '' dál jsem jí neposlouchala,ale zarazilo mě že se narodila ve stejný den jako já. Něco tam pořád povídala,ale já tomu nevěnovala pozornost. Je jí 16 narodila se ve stejný den jako já. Je to jen náhoda? Vrátila jsem se do reality až když si má sousedka sedla. Pozorně jsem si jí prohlédla. Měla stejný amulet jako jsem měla já. To jsem si na parkovišti nevšimla. ,,Kde si vzala ten přívěšek?'' zeptala jsem se potichu. ,,Já..nevím mám ho od narození proč?Líbí se ti?'' zeptala se šáhla si na svůj amulet. ,,Ne já jen že mám stejný'' začalo mi být špatně nebylo to z té rány co jsem si udělala ráno na parkovišti,bylo mi nějak divně musela jsem se omluvit u profesorky aby mě uvolnila na záchod. Na záchodech jsem si vypláchla ústa čistou vodou. Bylo mi čím dál divněji,věděla jsem že za chvíli skončí hodina a o přestávce jsem se chtěla vrátit na ošetřovnu. Zvonilo na přestávku a všechny dveře od tříd se otevřely a z nich vyběhli studenti. Já pomalu odkráčela na ošetřovnu. Zaklepala jsem a otevřela dveře. Na ošetřovně zrovna byl nějaký kluk. ,,Dobrý den'' pozdravila jsem a sedla jsem si na židličku začala se mi motat hlava. Kluk mezitím vyšel a ke mě přišla doktorka. ,,Tak co to je tentokrát?'' zeptala se s úsměvem,ale mě do úsměvu nebylo. ,,Cítím se divně''odpověděla jsem po chvíli. Ukázala mi abych si lehla na lehátko. Poslechla jsem. Doktorka mě vyšetřila a pak se na mě podívala ,,Co jsi dneska jedla? Budu tě muset poslat domů zřejmě to vypadá na nějaký zánět'',,Jedla jsem jenom chleba s máslem'' řekla jsem na její otázku a sedla si na lehátko. Dveře ošetřovny se otevřely a v nich stála Bella. ,,Dobrý den'' pozdravila. Vypadala bledě vypadala přesně jako já. Posadila se lehátko a já si znovu sedla na židličku. ,,Chvíli Vicky vydrž jen vyšetřím tuto slečnu jak že se jmenuješ?'' obrátila se na Bellu. ,,Já-já jmenuji se Isabella ale všichni mi říkají Bella'' řekla pomalu a zavřela oči. Teď vypadala dokonce hůř něž já. Doktorka řekla aby si lehla a pak jí vyšetřila a pak položila tu samou otázku co jí pokládala i mě. ,,Co jsi dneska jedla? Budu tě muset poslat domů zřejmě to vypadá na nějaký zánět'' jen náhoda? Začínala jsem se té Belly bát. ,,Holky musím vás poslat domů a ráno běžte k vaší ošetřující lékařce'' poděkovali jsme a odešli. Stejná nemoc? Stejný den narození? Stejný amulet? Je toto snad jen náhoda nebo tady něco nehraje? Musela jsem se posadit do auta. Začínalo mi být hůř,bála jsem se nastartovat auto třeba bych za volantem usnula. Nemám jen zavolat mamce aby pro mě přijela? Ne nebudu jí otravovat. Nastartovala jsem auto a cítila jsem se ještě hůř.
V pokoji jsem si udělala postel a převlékla jsem se do pyžama. Lehla jsem si pod peřinu a popíjela jsem uvařený čaj. Přemýšlela jsem jestli to je všechno náhoda že jsem se narodila ve stejný den jako Bella že jí je špatně ve stejný den. Bylo mi hrozně. Bylo mi špatně čím dál víc a tak jsem se pokoušela usnout.
Probudila jsem se až o půl 6. Okno bylo otevřené i když jsem si byla jistá že když jsem usnula okno bylo zavřené. Venku pršelo a byli blesky. Obula jsem si svoje teplé papuče a pomalu jsem vykročila z pokoje do obýváku. Mamka by už měla být doma. Když jsem byla na schodem uslyšela jsem jak mamka s někým telefonuje. Nemá se poslouchat,ale nechtěla jsem jí rušit. ,,Ano vím to. Ne nesouhlasím aby Vicky byla s tebou. Zrovna spí. Jo ahoj'' bavili se snad o mě? Pokud ano s kým nemám být? Další záhada? Sešla jsem schody a pozdravila mamku. ,,Mami ty si otevřela okno v mém pokoji?'' zeptala jsem se a mamka zavrtěla hlavou že ne. Rozloučila jsem se že půjdu dál spát. Byla jsem velice unavená a tak jsem znovu rychle usnula.

Pokračování Příště

Diskuze:
1.Líbí?
2.Chceš další díl?
3.Budeš to číst?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama